Ideálny vládca podľa Xenofóna – antická knižnica, časť VII.

Xenofón sa narodil okolo roku 431 pred Kristom. Napriek aténskemu pôvodu bol odporcom aténskej demokracie a sympatizoval so Spartou. V mladosti mu bolo blízke učenie Sokrata, ktorého bol žiakom. Práve Xenofónove diela patria medzi základné pramene informácií o Sokratovi. Bol to plodný autor, ktorý písal o najrozmanitejších témach historických, hospodárskych, filozofických, atď. Mladý Xenofón sa presadil aj ako vojak. Vojenstvu venoval dva odborné spisy O jazdeckom umení a Veliteľ jazdy. Xenofón patril k jazdeckému stavu elitných bojovníkov, ktorí boli regrutovaní z vyšších aténskych vrstiev a podporovali oligarchistickú Vládu tridsiatich. V roku 401 pred Kristom sa nechal nahovoriť svojím priateľom Proxenom k účasti na výprave perzského princa Kýra Mladšieho, ktorý chcel od svojho brata Artaxerxesa II. získať kráľovský trón a najímal žoldnierske vojsko. Presne o tejto výprave, no najmä o epickej ceste späť domov, je jeho dielo Anabáza. Xenofón bol z Atén vyhnaný, keď sa k moci dostala demokracia. Neskôr sa pridal k spartskému kráľovi Agésilaovi II., s ktorým bojoval proti Peržanom a iným gréckym štátom. Za verné služby ho Sparťania odmenili statkom, kde Xenofón prežil množstvo pokojných rokov, počas ktorých sa venoval aj literárnej činnosti a hospodáreniu. V dôsledku spartskej porážky bol zo svojho statku vyhnaný. Uchýlil sa do mesta Korint. Pre zblíženie Atén so Spartou, ku ktorému došlo počas spojenectva proti Tébam, bolo Xenofónove vyhnanstvo zrušené. Do rodných Atén sa už nevrátil, no svojich synov poslal do aténskeho vojska, v ktorom jeden z nich zahynul. Svoj život dožil Xenofón v Korinte, kde zomrel okolo roku 355 pred Kristom.   

Vo svojom diele Cyropaedia – Kýrovom vychovaní Xenofón predkladá úvahy o ideálnom spoločenskom usporiadaní. Dotýka sa tu najrôznejších oblastí akými sú politika, výchova, morálka, vojenské umenie, lov, atď. V úvode rozprávania o Kýrovej mladosti je opisovaný organizovaný kolektívny výchovný systém, v rámci ktorého existuje syntéza výcviku k spravodlivosti a múdrosti a výcviku vojenského a loveckého. Čisto individualistická rodinná výchova je podľa Xenofóna chybou, pretože má viesť k negatívnym spoločenským javom. Kolektívna výchova, ktorá dusí individualistickú svojvôľu,  v Xenofónovych úvahách úzko súvisí so spoločenským usporiadaním. Perzský výchovný systém delí mužov na štyri skupiny podľa veku od chlapcov až po mužov. Každá trieda sa podrobuje špeciálnym mravným a vojenským pravidlám a dozoru vychovávateľov. Učitelia chlapcov pri každodenných príležitostiach “súdia” a tak ich vychovávajú k odporu ku nespravodlivému jednaniu, ohováraniu, násiliu a hlavne nevďačnosti, ktorá sa považuje za najťažšie previnenie: “I mezi chlapci totiž právě tak jako mezi muži dochází k vzájemnému obviňovaní z krádeže, loupeže, násilí, podvodu, urážky a podobných věcí, jak už to bývá. Když dozorci zjistí, že se někdo něčím takovým provinil, trestají ho. Ale potrestají také toho, koho usvědčí, že druhého obvinil neprávem. Soudí však i takové provinění, kvůli němuž se sice lidé nejvíce nenávidí, ale nejméně soudí, totiž nevděk, a přísně trestají i toho, o kom zjistí, že mohl projevit vděčnost, a neučinil to. Domnívají se totiž, že nevděčníci většinou zanedbávají i své povinnosti vůči bohům, rodičům, vlasti a přátelům.

Perzskí vojaci, 5. storočie pred Kristom, Perzepolis

Táto výchova dáva spoločný základ, ktorý učí vernosť k vlasti, rešpekt k autoritám, ale aj rôzne zručnosti, taktiky boja a prežitiaZároveň učí mladých chlapcov opovrhovať luxusom, vysokým životným štandardom a privykaniu na drsné podmienky, námahu a striedmosť. Kýrovi sú preto cudzie zvyky, ktoré vidí na návšteve svojho dedka, médskeho kráľa Astyága: “’Kýre, proč ses taky nenapil vína?’ ‘Protože jsem se, při Diovi, bál že je v měsidle přimíchán jed. Neboť když jsi o svých narozeninách hostil své přátele, bezpečně jsem poznal, že vám nalil otrávené víno.’ ‘A ako jsi to poznal, chlapče?’ ‘Vždyť jsem viděl, jak vrávorají vaše těla i vaše duše. Především jste dělali to, co nedovolujete dělat nám chlapcům. Křičeli jste všichni najednou a jeden druhému jste nerozuměli. Taky jste moc směšně zpívali a neposlouchali jste zpěváka, a přesto jste přísahali, že zpívá výborně. Každý z vás mluvil o své síle, a když jste pak vstali, abyste si zatančili, nejenže jste nebyli schopni tančit v rytmu, ale ani rovně stát. Dokonce jsi úplně zapomněl, že jsi král, a ostatní, že tys jejich vládcem. Na tom, co jste tenkrát dělali, jsem poprvé pochopil, co je to svoboda projevu: vždyť jste ani na chvilku nemlčeli!’ Astyagés se ho zeptal: ‘A když pije tvůj otec, nikdy se neopije?’ ‘Při Diovi, neopije.’ ‘A jak to dělá?’ ‘On jen uhasí žízeň, nic jiného, špatného z toho nemá…’”  

Cieľ tejto výchovy je vytvoriť silných a otužilých bojovníkov, ktorých námaha nezlomí: Nejsou přece ještě dobrými bojovníky ti, kteří umějí obratně střílet z luku, házet oštěpem a jezdit na koni, kteří však zůstávají pozadu, jakmile je nutno se trochu namáhat – ti nedovedou překonávat námahy. A ti, kteří nevydrží, když je třeba, bdít, ti zas nedovedou překonávat spánek. A ti, kteří jsou v tomto ohledu schopní, ale nenaučili se, jak je třeba se chovat ke spojencům a k nepřátelům, těm zřejmě chybějí nejdůležitější vědomosti. Naproti tomu vy jste přece schopni poradit si v noci právě tak jako jiní ve dne, vy věříte, že námahy vás dovedou k příjemnému životu, hlad vám mění suchý chléb v pochoutku, pití vody snášíte lehčeji než lvi a nejkrásnejší, pro válku nejcennejší poklad jste uložili do svých srdcí:  máte totiž větší potěšení z pochvaly než z čehokoliv jiného. Kdo však má rád chválu, ten si nutně musí osvojit to, co k ním vede. Proto s chutí podstupujte každou námahou, každé nebezpečí.”  

Kýros Veľký

Xenofón neprijímal všetko spartské, no imponovala mu disciplína, poriadok a vlastnosti, ku ktorým vychovávali. Xenofónov ideál výchovy  sa so spartskou a perzskou výchovou zhodoval v dôraze na telesný rozvoj a vojnový výcvik. Intelektuálny výchova ustupovala skúsenostiam z boja a lovu a vedeniu k morálnym hodnotám.

Ďalšie rozprávanie opisuje Kýrove dospievanie, rodinné prostredie, postupnú cestu k moci, rôzne vojenské zásady, taktiky boja, založenie a správu ríše, v ktorej sú Kýrovi poddaní spokojní. Kýros v diele upozorňuje svoje okolie na to, aby sa v starej perzskej výchove pokračovalo a sám ide svojim poddaným za vzor. Na konci diela Xenofón opisuje všeobecný úpadok po Kýrovej smrti, ktorý postihol aj výchovu, čo malo spôsobiť rozklad perzskej moci a degeneráciu disciplíny a charakteru: “Jen Kýros odešel, hned vznikl mezi jeho syny spor, hned odpadávala města a národy a všechno se obracelo k horšímu.”

Postava Kýra Staršieho sa stáva hlavným dôkazom dobrého usporiadania a toho, že správna výchova vytvára schopných jedincov: “Při závodech, jaké mládež stejného věku často pořádá, nevyzýval své druhy k soupeření v tom, v čem věděl, že je lepší než oni, ale pouštěl se do toho, v čem si byl dobře vědom svých slabin, a přitom říkal, že to dokáže líp než oni. První vyskakoval na koně, aby za jízdy střílel z luku nebo házel oštěpem, třebaže ještě nebyl pevný v sedle, a když prohrál, sám sobě se nejvíc smál. Měl jízdu na koni rád a porážka ho nikdy neodradila od toho, v čem prohrál, stále znova se pokoušel udělat to líp, a proto brzy své vrstevníky v jezdeckém umění dohonil, ba předhonil. 

Kýrova hrobka, Pasargadae

Kýrov charakter sa nemení ani keď dosiahne obrovskú moc  a bohatstvo. Vládne spravodlivo, schopných odmeňuje a svoju ríšu spravuje efektívne a starostlivo. Kýrovu osobnosť si autor poskladal z povahových čŕt ľudí, ktorých osobne poznal a ktorých si vážil: z perzského princa Kýra Mladšieho, spartského kráľa Agésiláa a Sokrata. Vzor spoločenského usporiadania je kombinácia vlády silného a charizmatického vodcu s elitou.  

Claude Audran mladší, Kýros na love, 17. storočie, Zámok Versailles

Napriek dôrazu na kolektívne vedomie a verejné blaho je rovnostárstvo zavrhované a naopak, do popredia sa dostávajú výhody zdravého súťaženia, dravosti a správne ohodnotenie individuálnych výkonov: “Pak začal Chrýsantás: ‘Já zas uvažuju o tom, Kýre, a všichni přítomní, že s námi vyšli z domova jednak lidé dokonalejší, jednak méně dokonalí, a budeme-li mít nějaký úspěch, budou si tihle myslit, že mají nárok na stejný podíl. Řekl bych namouvěru, že nic není na světe méně spravedlivé, než když si dobrý i špatný činí stejné nároky.’” […] “’A ty si opravdu myslíš,’ zeptal se ho Chrýsantás, ‘že shromáždění vojáků odhlasuje, že se nemá všem dostat stejné odměny, ale že ti nejlepší mají mít přednost jak při poctách, tak při darech?’ ‘Ovšem že si to myslím,’ řekl Kýros, ‘jednak proto, že tak budeme hlasovat my, jednak i proto, že by každého zahanbilo mluvit proti názoru, že si zaslouží největší odměnu ten, kdo svou námahou nejvíc přispěje k společnému prospěchu. Myslím si dokonce, že i těm nejzbabělejším se bude zdát prospěšné, aby stateční měli výhody.’ Kýros chtěl, aby takové rozhodnutí bylo učiněno i kvůli samotným homotímům; domníval se, že i oni budou lepší, když  budou vědět, že budou rovněž posuzováni podle svých výkonů a že dostanou to, co si zaslouží. Zdálo se mu, že právě teď je vhodná doba dát o tom hlasovat, když i homotímové měli strach z rovnosti. A tak se všichni ve stanu společně dohodli, aby se o tom s vojskem pojednalo, a prohlásili, že kdo se pokládá za muže, musí být pro tento návrh.

V príbehu nachádzame nielen úvahy o ideálnej vláde a organizácii ale aj veľmi ľudské momenty plné emócií. Xenofón opisuje aj veľmi silnú manželskú lásku medzi Abradatom a PantheouAbradatas je pôvodne spojenec Asýrčanov, teda Kýrov nepriateľ. V asýrskom tábore sa Kýros zmocnil Abradatovej manželky Pantheie, najkrajšej z ázijských žien a tak Abradatas prechádza na Kýrovu stranu a zomiera v boji proti jeho nepriateľom. Pantheia, ktorá mu bola po celý čas verná, si nevie predstaviť život bez svojho manžela: “Milá ženo, takový konec, jaký měl on, je ten nejkrásnější, neboť zemřel ve chvíli vítězství. Vezmi ode mne tyto šperky a ozdob ho jimi.” […] “’Ani ty nebudeš opuštěná. Já si tě budu stále vážit za tvou zdrženlivost, za celý tvůj ctnostný život i za všechno ostatní a určím někoho, kdo tě doprovodí tam, kam budeš sama chtít; stačí jen říci, ke komu bys chtěla, aby tě dovedl.’ Pantheia mu odpověděla: ‘Buď bez starostí, Kýre, nebudu před tebou tajit, ke komu bych chtěla přijít.’ Kýros pak odešel, pln lítosti nad ženou, která ztratila takového muže, i nad mužem, který opustil a už nikdy neměl spatřit takovou ženu.” […] “Chůva ji úpěnlivě prosila, aby to nedělala, ale když viděla, že s ní nic nepořídí a že se paní ještě na ni rozhněvala, sedla si a dala se do pláče. Pantheia si vrazila do srdce dýku, kterou měla už dávno přichystanou, klesla hlavou na manželovu hruď  skonala. Chůva propukla v zoufalý nářek a zahalila oba, jak jí to Pantheia přikázala.” 

Toto dielo nie je historická práca. Autor sa inšpiroval skutočnými postavami a udalosťami no pridal im vlastný vymyslený a zidealizovaný rozmer.  Xenofónova skúsenosť s perzským svetom nebola sprostredkovaná ale priama. V perzskej ríši prežil sedem rokov. Opísané mravy a všeobecné pomery sú viac grécke ako perzské.  Už vo svojej dobe si dielo získalo rešpekt. Študovali ho osobnosti antiky ako Alexander Veľký, Polybios, Cicero, Ceasar. V stredoveku to ovplyvnilo obľúbený dobový literárny žáner speculum (zrkadlo), ktorý predstavoval príručku zidealizovaných cností a znalostí, a poznal ho aj známy renesančný autor Niccolò Machiavelli.   

Xenofón bol všestranný človek s bohatými životnými skúsenosťami. Ako Sokratov žiak a autor viacerých spisov a zároveň vojak, veliteľ a hospodár v sebe kombinoval nadpriemernú inteligenciu, fyzickú zdatnosť a praktické zmýšľanie. O Xenofónovi preto môžeme hovoriť ako o skutočnom predstaviteľovi antického ideálu harmónie medzi telesnou a duševnou stránkou človeka, ktorý poznáme ako kalokagatia. Jeho životný štýl a skúsenosti sa premietli aj do jeho literárnej tvorby. Vo svojom diele Cyropaedia nám predstavuje svoje ideálne spoločenské usporiadanie a ideálneho lídra. Toto dielo nám dnes môže slúžiť nielen ako sonda do zmýšľania významnej historickej osobnosti a dejín politickej filozofie, ale aj ako návod. Inšpiratívne pôsobí Kýrova postupná cesta k moci, jeho jednanie a viaceré vlastnosti, ktoré sú ešte aj dnes stále potrebné a žiadúce a to nielen pre niekoho na riadiacej pozícii, ale aj pre každého človeka, čo chce niečo vybudovať a niečo po sebe zanechať. Ako vo svojej štúdii tvrdí profesor Ludvík Svoboda, dielo je zaujímavé aj pre ľudsky univerzálne platné hodnoty, ktorých je naozaj plné.   

Xenofón, Rakúsky parlament, Viedeň

Pramene:

Xenofón: O Kýrově vychování, preložil Václav Bahník, Svoboda 1970, s. 33-34, 38, 50-51, 249-250, 316

Použitá literatúra:

Canfora Luciano: Dějiny řecké literatury, Koniasch Latin Press 2001

Nadon Christopher: Xenophon’s Prince. Republic and Empire in the Cyropaedia, Berkeley: UC Press, 2001

Svoboda Ludvík: Xenofóntův život a dílo in Xenofón: O Kýrově vychování, Svoboda 1970